Mapování, pravidla přidělování symbolů disků. Mapování pomocí

klienta NetWare, Síťové tisky, vytvoření síťového prostředí.

 

 

Mapování

Na serveru bývá uloženo velké množství dat, která jsou seřazena do mnoha adresářů a podadresářů. Orientace na discích serveru je pak obtížná. A tak se i v sítích Netvare využívá mapování. Princip je stejný jako u ostatních sítí: logickým jménem disku, které momentálně nevyužíváme, nahradíme cestu k adresáři síťového disku. Netvare používá ještě další mapovací prostředek – mapování pro vyhledávání ( Search drive mapping ). Pokud uživatel zadá příkaz ke spuštění programu, začne Search drive mapping prohledávat „svoje“ disky (tj. disky zařazené do vyhledávacího mapování ). Tím je zajištěno automatické spouštění programů z určitých adresářů ( zařazených do Search drive mapping).

 

Pravidla pro přidělování symbol disků

Přidělování disků se řídí přirozenými pravidly. Část symbolů ze začátku abecedy je použita pro lokální disky ( na PC z něhož přistupujeme k síti) A: a B: pro disketové mechaniky, C:, D:, E: pro pevné disky a mechaniky CD ROM. Zbytek symbolů se používá pro mapování. U síti Novell je disk F: zpravidla diskem systémovým – je na něj mapován systémový disk SYS. Další jména jsou závislá na volbě správce sítě.

 

Zvláštními pravidly se rídí přidělování jmen diskům pro vyhledávání. Disk začíná vždy písmenem S, které je doplněno číslicí. Celkem máme k dispozici 16 vyhledávácích disků S1: až S16: Jejich jména jsou přidělována mapovacím diskům od konce (disku Z: odpovídá search disk S1:, Y: = S2: atd..) Automatické prohledávání adresářů probíhá od disku S1: k disku S16:, NetWare přiděluje jméno S1 adresáři SYS:PUBLIC, čímž je zajištěno snadné spouštění všech příkazů a utilit programu ( bez nutnosti zadávat cestu.

 

 

 

Mapování pomocí klienta NetWare

Výběr položky „Novell Map Network Drive“ zobrazí okno „Map Drive“. V něm máme k dispozici všechny varianty definice mapování:

                        -V prvním řádku (Choose the drive…) vybíráme logický disk (písmeno), jemuž                      mapování přiřazeno.

                        - V druhém řádku ( Enter the network path..) je UNC nebo NetWare formát

                        zápisu cesty k mapovanému adresáři. ( UNC formát již známe, formát

                        NetWare používá zápis ve tvaru: server\volume:\directory\subdirectory). Cesta

                        Se automaticky zapíše k adresáři, na který jsme klepli pravým tlačítkem myši.

                        Tlačítkem „Browse“ ji můžeme změnit.

Význam zaškrtávacího políčka „Check your folder.. je že jeho vyplněním se příslušný adresář bude uživateli jevit jako nejvyšší adresář ve stromové struktuře. Vytvoříme tak fiktivní kořenový adresář.

 

Zaskrtnutím druhého políčka „Check to always..“ zajistí automatické obnovení mapování při startu Windows.

 

Vyplněním posledního políčka „Map Search Drive“ přiřadíme mapovacímu symbolu ještě symbol vyhledávacího disku.

Hotové mapování provedeme tlačítkem „Map“. Tlačítkem „Disconnect“ můžeme mapování zrušit.

 

Síťové tisky

Zprostředkování tisku z více stanic na jednu sítovou tiskárnu je další častou služou sítí. U malých sítí peer-to-peer se používá připojení tiskárny k některé ze stanic. Ve většíh sítích existuje více možností:

 

1.Připojení tiskárny přimo k serveru je nejjednodušším prostředkem, ale obtížný přistup k tiskárně.

 

2.Připojení tiskárny k některé ze stanic. Nutné nahrát na stanici program pro zprostředkování tisku.

 

3.Mnoho tiskáren je dnes vybavenou síťovou kartou, což umožňuje připojit tiskárnu přímo ke kabeláži.

 

4.Poslední možností je použití hardwarového tiskového serveru.

 

Vytvoření tiskového prostředí

K tisku je potřeba vytvořit tři typy objektl NDS: tiskový server (Print server), tiskovou frontu (Print Queue) a tiskárnu (Printer). Na pořadí vytváření objektl nezáleží, ale mezi objekty je nutné zadat správne vazby (assignments). Tiskové objekty můžeme umístit do kontejnerů.

Důležitá obrazovka při zadávání vazeb je Configuration, v ní především definujeme, ke kterému portu počítače je tiskárna připojena – Printer type.

 

Tiskové prostředí je nutno aktivovat – musíme přímo na serveru načíst modul PSERVER.NLM. Pokud se objekt Print server nachází v jiném kontextu než objekt Servr, musíme k němu zapsat cestu ve formě kontextu!  Startovací příkaz tískového prostředí se zapisuje do souboru AUTOEXEC:NCF. Zajistíme tak automatický start tiskového prostředí při startu operačního systému NetWare.

 

Obr.  xx         Příklad tiskových serverů a tiskáren v NetWare 3.x


 

Obr.   xx       Příklad tiskových serverů a tiskáren v NetWare 4.x


 

 

 

 

Tiskové fronty

 

Významnou součástí tiskového prostředí jsou také tiskové fronty (print queues). V těchto frontách jsou shromažďovány jednotlivé požadavky uživatelů na tisky a jsou zde uloženy až do doby, kdy mohou být provedeny. Přitom je definováno, která fronta spolupracuje se kterou tiskárnou. Běžně je přiřazována jedna tisková fronta k jedné tiskárně. Někdy však může být účelné přiřadit jedné frontě více tiskáren (rychlejší tisk z fronty) nebo naopak ví­ce front směrovat na jednu tiskárnu (pak je možné zavést priority tisku).

Tiskové fronty nejsou uchovávány na tiskovém serveru, ale na zadaném souborovém serveru. Tato skutečnost se ovšem v případě, kdy je tiskový server realizován na souboro­vém serveru (což je běžný případ), stává nepodstatnou. Fyzicky jsou tiskové fronty před­stavovány adresáři s příponou QDR. V systému NetWare 3.x jsou udržovány jako po­dadresáře v adresáři SYS:SYSTEM a v systému NetWare 4.x jako podadresáře v adresáři QUEUE na logickém disku, který lze zvolit. Pro každou tiskovou frontu lze určit její uživa­tele (standardně všichni) a správce.

 

Tiskové joby

 

V uvedených tiskových frontách jsou požadavky uživatelů udržovány ve formě tiskových jobů (print jobs). Tiskové joby mají formu souborů a každý z nich vlastně představuje jednotku práce pro tiskový systém. Obsahují jednak data určená k tisku, jednak servisní informace týkající se způsobu tisku (např. počet kopii7. Tiskové joby jsou v rámci tiskové fronty standardně zpracovávány metodou FIFO (first in first out), to znamená, že joby, které se ve frontě objevily dříve, jsou dříve zpracovány. Správce tiskové fronty má však několik možností, jak toto pořadí změnit.


Obr.   xx      Koncepce tiskového prostředí